(Spajdy, 28.05.2009, basne)
Sedíš za oknem a smutně se díváš,
přemýšlíš proč zlé sny stále míváš,
temné chmury tě stále honí ve snu,
a tvá zmučená duše už vidí jen tmu.
Přemýšlíš proč , ale nic tě nenapadá,
touha co ubíjí do tvého života tak zapadá,
je to jak neodloučitelná součást tvého nitra,
každy den je to stejné a nebude to jiné ani zítra.
Poslední dobou je to ale snesitelné,
máš holku co miluješ a je to citelné,
být s ní pro tebe tolik znamená,
tvá duše už není tak zranitelná.