(kulishak, 29.10.2005, basne)
ten první
si prej sny o tobě
šeptal do kytar
a když mu bylo smutno
tak si ty sny hrál
ten druhej
tě nahou maloval
ne barvama jen tak uhlem
a pak se s tebou miloval
na kanapi ztuhlém
stářím a zimou
v dobrém světlem a měkkém stínu
sliboval, že nemá jinou
a voněl po ní, laciném vínu
ten třetí
s tebou pil čaj
a čet ti svoje básně
tvýmu srdci šeptal „ hraj
ne takhle, ale jak to umíš
krásně“
ten čtvrtej
s tebou pil z jedný láhve
kdovíco, nejčastěji rum
tys bále se , že až na tebe sáhne
zakřičíš Ne na celej dům
ten pátej
s prstýnkem ze zlata
co nešel sundat, tak se nestyděl
nosil skla tak silná, kulatá
jen s nima tě neviděl
utopenou v mlze
jen s nima se o tebe nebál
šeptal ti verše co psal Nezval
a procházel se s tebou drze
ten šestej
tak vidíš, jak to letí
byl ještě mladík s dlouhými vlasy
kdy to bylo? Před třemi léty?
co na něm bylo asi
že citoval ti z knih
dělal jako by všemu rozuměl
byl bledej jako mnich
jinak než vážně se tvářit neuměl
ten sedmej
čas utíká až běda
byl maďar s velkym nosem
pokaždý říhal u oběda
říkal „“milášku, posem“
chytal tě přitom za zástěru
vzadu uzel rozvazoval
ale nemělas ho za dotěru
ten osmej
...
aha, už mám bejt zticha