(voedor, 31.05.2009, basne)
Tisíc a dvě noci
pohlížím na zápraží
a čekám, až měsíc,
vytáhne loutnu a začne hrát...
Kolem jen samet,
co chladí a připomíná vlasy,
krhavé pohledy poupat,
než se k ránu rozvinou a rozřinčí...
Tisíc a dvě noci
skládám svůj abakus
a čekám, až hvězdy
mi řeknou: Navlíkni šaty a utíkej na ples...
Kolem jen barvy,
co mému oku lahodí,
v kalíšku calvados
a čekání pod hradbou ořešáků...
Tisíc a dvě noci
vyčkávám na proroctví,
co ne a ne přijít
v podobě Malého prince z hvězd...