(PANGÁSIUS, 04.06.2009, basne)
Svírám tvé těla odlitky,
zapomenutých chvil krásy,
luxusní věčné polibky,
natáhlé spadlými řasy.....
Vyryto v kusu kamení,
otisklá slova k tobě,
jsi moje sladké mámení,
v téhle i přístí době....
Jsi můj dar i potěšení,
to čemu já říkám skvost,
ješterka hřející se na kamení,
dokonalý hřích, nevinnost....
Jsi krajkoví slunečního svitu,
cesty k obratníku,
vzdálená hvězda plná třpytu,
na bílém podhlavníku...
Jsi mé nebe bez obláčku,
orosený kvítek luk,
andílek jenž drží hračku,
holčička co dělá kuk......:)