(padlý anděl, 12.06.2009, basne)
Skrz mlhu pozoruje
zoufalé činy stínů se dostat dál,
dál od svého osodu,
ale jemu neuniknou.
Zastavily se?
Ne,jen čekají.
Přemýšlí, zda se dostaly daleko
tak,aby byli v bezpečí.
Slyší tlukot jejich srdce,
na jeho rytmus by mohl tančit.
ale on vyčká.Jiště bude mít
lepší příležitost.
Přepadla je samota,
zužuje jejich mysl,
a vtírá se do jejich duše,
co bude dál?
Nemohou se na sebe ani podívat,
slyší jak si vítr hraje s listím,
a na pravo od nich něco velmi slabě dýchá.
Mrazí jim v zádech.Nadechnou se ...
A před sebou uvidí velikánské jantarové oko,
pozorujíc jejich zmatené pohledy.
Strnule hledí,nemohou se ani nadechnout.
Našly ho? Je to on?
Mlha pomalu odpadá,
a oni před sebou uvidí toho jenž tak dlouho hledaly.
Jarní paprsky se dostávájí skrz stromy a les ožívá,
jen ten koho hledaly,zkameněl.