(labuť, 14.06.2009, basne)
Kropená cejchem vlastní krve
Drátěnkou kůže odporem zedratá
Zrcadlo kreslí to, co bylo prve
Ozvěna stěn tě hází do bláta
Slyšíš jen křik a drsný dusot kopyt
Co gilotinu vezou pod Tvůj stud
Svázaná okovy ač ruce bez okovů
Ničí tě myšlenky, ty křičíš na ústup
Proč stalo se to sama jenom víš
Teď už je pozdě kát se v pohledu
Svědomí bolí a ty ho nezničíš
Stala ses prodejnou, nebylo důvodu
Čistíš si kůži odvarem heřmánku
Však duše umírá
................zlomená
......................ve spánku