(Mava, 01.11.2005, basne)
Malinká skládanka jak domeček z karet,
obrázků a hlasů.
Také slůvek co lepí se nám na ret,
vábí nás do jiných časů.
Pozvání ke stolu s křišťálovou koulí,
možná můžeme dál nahlédnout
a vidět tajná přání co srdci se choulí,
na rozbouřených vlnách plout.
Stát na přídi o kterou se přání tříští,
držet se lanoví ve větru,
tak proč čekat na život příští
a sedět doma ve svetru.
Skládám si domečky z touhy a přání,
skládám si a dávám do obálky,
moc takových bláznů není k mání,
není takových co vidí dálky...