(buburadley, 15.06.2009, basne)
Nedělní…..
Jemné nitky slunečného rána,
pod přivřenými víčky.
Blízkost rtů a pravidelný teplý dech,
na ještě spící kůži.
Líný sen, co sám chce zůstat tiše,
s něžnostmi té noci.
Vůně teplé, čerstvě uvřené kávy,
polibkem chuť na rty píše
Zastavit tu chvíli chtěl by napořád,
čas vrátit na křídlech
A zlaté, letní pihy, na nosíku malém, prý po mamince
v tu chvíli neví že už nespatří
Čas nevrací se, osud neoblomíš ….. snad ……. jen někdy
náhodou ….. a ve vzpomínce.