(Kapka, 15.06.2009, basne)
Ze snů se člověk probudí
vše jinak než se zdálo
svět bez iluzí zastudí
všeho je moc či málo.
Tak náhle bloudíš bez cíle
smutek se zvolna snáší
a tváří se tak zavile
že zůstane Tě straší.
Do samoty se ponoříš
kde zní Tvá píseň tichá
teď všechny city odložíš
cítíš jen zem jak dýchá.
Po proudu řeky pustíš žal
své nálezy a ztráty
necháš je někde opodál
vnímáš jen vůni máty.