(Sýkorka07, 17.06.2009, basne)
Smutné slunce bez paprsků,
se slzami v očích.
Zrádný smutek za rozbřesku
vykonal svůj zločin.
Slunci mysl otrávil,
naučil ho plakat.
Dobře se s ním pobavil
a nepřestal ho drásat.
Slunce bolestně cítilo,
každý dotek nože.
Z nebe na zem se zřítilo
do krvavého moře.
Moře z jeho vlastních slz,
moře z jeho krve.
Obestřen do zrádných mlh,
hledá cestu skrze.
Však nenajde ji, to všichni víme.
Smutek si s ním pěkně hrál.
I slunce teď samo zhyne.
Není jediný kdo to vzdal.