(JardaCH, 02.11.2005, basne)
Nějaký permanentní smutek
Se v mojí duši usídlil
Jsem šťastný už jen v náručí prostitutek
Jen těch pár krutě zaplacených chvil
Řeknete láska ale pro mě není
Mé osamění hluboké je jako oceán
Pryč už jsou chvilky milostného snění
Má duše černější je nežli hejno vran
Já nikdy neříkal jsem lásky slova
Ani těm jež jsem vážně miloval
Neřku-li abych jako Casanova
Ta slova na potkání lhal
Já pro lásku se vážně nenarodil
Jen jednou jedné řek jsem: Mám tě rád!
Jenže jak kámen do vody bych hodil
Tak marné zbytečné je milovat
A tak se permanentní smutek
Mohl v mé duši usídlit
A ani náruč všech těch prostitutek
Ho nedokáže rozptýlit