(Aliklat, 07.07.2009, basne)
Byla jednou jedna muška,
muška malá,zelená,
zvesela bzučela si,
jen do křidélek oděná.
Letěla si jen tak vzduchem,
po nebi a s prázdným břuchem.
Koukala se shůry na svět,
než jí cestu zkřížil albert.
Vesele dovnitř vletěla,
že nevrátí se nevěděla.
Letěla za svým párkovým snem,
než spatřila tácky s masem.
Růžolící kotletka,
červeňoučká roštěnka,
ledvinky i játýrky,
jen vypátrat,kde je dírka.
To byl ale její konec,
mezi tácky zapadla,
chlad ji celou pohltil,
křidélka jí povadla.
Takhle jsem ji nebožačku
našla celou tuhou,
a tak skončil život mušky
se zelenou dupou.
Pavel Matouš,ten neznaboh
pokoj jí dát nemohl,
a té malé ubožačce
nožku z těla utrhl.
Sic muška stále ještě žila,
já do koše jsem ji pohřbila.
Bez přátel a bez rodiny,
do odpatků,místo hlíny.
A to je konec mušky malé,
mušky malé zelené,
já vzpomínat budu stále
na chvíle s muškou strávené.