(Skalsky Pavel, 09.07.2009, basne)
Jak mouchy na zdechlinu slétají se
myšlenky černé jako kolomaz
příšery temné chechtají se
říkají hlavu sobě sraz.
Smrt je prý to s čím smířit se nám nechce
nač se však ještě dále bát
příšery na hrobech když křepčí křepce
můžem si dovolit se smát.
Kéž byla by smrt konečně už k mání
bych věčným snem jen mohl spát
když svět již dávno není k milování
jít na hřbitov a tam si lože stlát.
Ve světě temném nemohu už více
než pohřeb sobě vystrojit
až konečně už dohoří má svíce
smrti má družko nech mě s tebou jít.