(Mbonita, 09.07.2009, basne)
Světlo líně zívá,
když tančím na úpatí srpku luny.
Odplouvám bílou vzducholodí.
Tam,
kde jsem tím
čím chci být.
Prach.
Hvězd třpyt.
Vánek z úlomků nebe.
Tělem kreslím..
Sebe
do zákoutí Tvého vědomí.
Tango ,
které rozohní i mnicha,
že sotva dýchá.
Opojen.
Nápojem lýtek ze zahrad klášterních.
Smích zrajících višní.
Víno mešní.
Kulaté jak okraj spodničky.
Jsem úrodným statkem.
Podpatkem když ryju..
do parketu iniciály.
Svého jména.
Jiskra co vzlétla.
…Roztančená.