(drsnosrstej kokršpaněl, 10.07.2009, basne)
Psal–
v plástvích zahrad sládl kraj
kol hoboj řeky vkroje
tam vzdor stínům jak hranostaj
bral jsem si tělo Tvoje
Napsala–
jak úchvatné!
Jak verše krásně plynou
jak slovem zdá se opilá
jak hořkou medovinou
Jí–
poslal za to vřelý dík
a slova volil jemně
Vy, paní, sama skvostem jste
a klaníte se ke mně?
To já bych za to ráno dal
číst nocí Vaše slova
a délky dne se strachoval
má šeři
sametová
Mu–
záhy
přišla odpověď
že rdí se
jak pel květů
že poznat by ho chtěla víc
že dub je
v arboretu
i já bych hlavu ztratil rád
i v blízkosti Vás seděl
jste soud
co chtěl bych přijímat
jí nato-
Odpověděl
máš o mne mylné představy
já v zrnu
nejsem víla
jen baví mě
si s Tebou psát
mu plynně-
Odvětila
perská kůže oranžová-
Poslal slova
děkuji Ti-
Špitla
rád bych Tě jen oslavoval-
V písmu zvolal
ani nejsem chytrá-
Pípla
On-
však
v šarlatu jsi drahokam
jsi svaté v klíně písmo
- runy!
Jsi vzácná
moudrá
vše co mám
jsi druhé plné oko luny
blázínku
vždyť sotva víš
Tvá milost však mne mámí
kdy hezkou tvář mi odhalíš?
Kdy nitro Tvé pít dá mi?
Proč
Tebe stále halí clona?
-
Ona
On:
jsem
někdy skoro kormorán
a někdy papouch v zlaté kleci
chci
obletovat ze všech stran
Tě
lásky pájkou
opájet chci-
jsem blázen
chceš-li
ve slovech
a tvaruji je do provazů
jsem exot
na svých ostrovech
jsem
nejvíc slizký ze všech plazů
a bez jedu-
však hezký ne
v tom se trochu mýlíš...
(Ona mlčí)
...teď slov
už bylo příliš