(Sana.sorrow, 20.07.2009, basne)
Za rohem stíny si potichu šeptají
o tom,jak moc jsme obě dvě zkažené
špiní nám štíty, ikdyž nás neznají,
byť v něčem mají pravdu, a ne že ne.
Ty jejich pomluvy letí nám nad hlavou,
kolem uší, jedním dovnitř, druhým ven.
Vítr zpívá si svou píseň toulavou
a my si vybíráme zda ten nebo ten.
Včelky ve vzduchu křídly mávají,
ještě, že neznají lidskou řeč,
děláme věci, co můžem jen potajím
s tvým heslem: Teď se bav, potom breč.
Vím, že nejsi hvězdička zářivá,
lze Tě přirovnat spíš k síle hurikánu.
Jsi vlastně člověk, co si rád užívá
a spát chodí spíše až k ránu.
Den za dnem plyne, tak rychle, tak snadno,
až skoro splývají do řeky hříchů.
Někdy se vezeš, jindy saháš na dno,
někdo v tobě vidí elán, někdo zase pýchu.
Není to snadné v oparu dýmu,
však po dlouhé době chápu tvůj svět,
vím, není třeba si připouštět vinu
je to jen THC, není to fet.