(Denael, 21.07.2009, basne)
A zase bloudím
Snovou sítí
V krajinách
Nekonečných světel
Hvězd a Sluncí
Sama sebe soudím
Na místech
Kde je jen klid
A v listech vody
Mi zpívá
Jezerní lid
Se toulám
Plná otázek
A sebe samotné
Mé rty malují
Slova
Kterým nerozumím
Přestože znám
Jejich význam
A ruce
Písmenky zaplňují
Prázdný papír
Který zahaluje dým
Nerýmující se rým
A čas sám
Osobně
Klíč do zámku
Zapadá
Dveře se otvírají
K mým zákoutím duše
A prázdným dnům
Které nikdy
Nebyly prázdné
Tak jako dům
Jenž vždy byl plný
Tak už se neptej
Kde jsem
Když mne hledáš
Protože ve své řiši
Snů a Kouzel
Proplouvám
S hlavou prázdnou
Až je plná
A ani se nediv
Že nemáš
Plnou číši
Sama se nenaplní
Tak otevři oči
Ty Vílo dnů
Paní
Neplnících se snů
A podej
Číši Světla
Už kapky pučí
Svítí pole máků
Tou oslepující září
Rudého tepla