(WWW, 08.11.2005, basne)
Údolí skalami sevřené
Magickou sílu v sobě skrývá
Leží tu stromy popadané
Kolem nich listí pozdním podzimem
Na zem ledabyle pohozené
Do všemožných odstínů hnědé zabarvené
Pak ještě drobný déšť se spustí
Milióny kapek skrápí
Tu scenérii prazvláštní
Co téměř, jak z pralesa
Či pradávného světa se navrací
A do tebe smutek
Z toho pohledu vstupuje
Po celém těle se rozleje
A ty hluboko v sobě cítíš
Jakoby něco staré končilo
Však zároveň též už něco nové začalo
To až na jaře na listí zetlelém
Sněženky první vzklíčí …