(fuu, 27.07.2009, basne)
Čekám na tu
prázdnotu v
hlavě,
hlásící, že je
všechno za mnou,
jenže tam pořád není
a nebude,
některý věci
nekončí.
Pořád
Čekám, až přiletíš
a zase mě vyneseš
do oblak,
aniž křídla ti
shoří jak minule
a ty slibuješ
a přísaháš,
že jednoho dne
budeš zase jen
pro mě.
Jenže oba víme,
že nejsi
a už nebudeš.
A nejvíc mě děsí,
že už to ani
nebolí.