(Zelená okurka, 28.07.2009, basne)
Pevná je římská zbroj,
pevná jak krunýř želvy.
Každý už vzdal ten boj,
každý už ztratil nervy.
Každý už padl v boji,
všem síly tají jako sníh.
On dál plný sil stojí
a vědro svírá ve dlaních.
Tím vědrem město zachrání,
tím vědrem spasí všechen lid.
Já sedím smutně na stráni:
proč museli ho utopit?
A ptám se větví starých stromů,
proč lidé dobro splácí zlem?
Bez něj by přeci plno domů
ve chvilce lehlo popelem!
Proč lidé dobro splácí zlem?
Já táži se lučního kvítí,
proč nejhůře je vždycky těm,
co druhým v noci světlem svítí?
Ze světa snad vymizel vděk.
Moje srdce už hněvem vzplane
a rázem se mě zmocní vztek.
Svět se nezměnil, Floriane.