(grázlík, 08.11.2005, basne)
Do dálky pusu bych Ti chtěla poslat,
nastav tvář a podej mi dlaň,
jsem klidnější, nezapírám,
však v srdci Tě pořád mám.
Spousta kilometrů mezi námi,
ticho, prázdnota, snění,
z těch zbytků citů co jsou ve mě,
snažím se přejít v zapomnění.
Je to lék na lásku, je to lék na city,
je to lék na všechno možný co chceš,
řekla bych, že ráda Tě mám a že Tě miluju,
však možná už byla by to lež.
Ležíš ve mě a usínáš se mnou,
ráno se s Tebou budím,
však musím na Tě zapomenout,
jiná spí na Tvé hrudi.
Pár posledních polibků proto přijmi
a loučím se tím s Tebou,
že milovala jsem Tě možná uvěříš mi,
teď však ruce mě zebou.