(Satha, 09.08.2009, basne)
Sladké lži nasáklé prudkým jedem,
hledám únik z kopky pocitů.
Marně se snažím schladit hlavu ledem,
snad brzy z té horečky procitnu.
Sladké lži, jed do kůže se vpíjel,
suším jemně mokré řasy.
Můj bláhový sen se v křečích svíjel,
snad rozpadne se na prach - na věčné časy.
Sladké lži, kocovina duši rozmetá,
tys mé duše vrah.
Ani cudná, ani koketa,
i přesto ovlád mou mysl strach.