(Anewue, 11.08.2009, basne)
Hluboko uvnitř mě bolí,
drásá, rve a ničí
nenávist zrozená z bůh ví čeho.
Celý svět mě náhle obtěžuje
a je mi zatěžko dýchat
tenhle hnusný vzduch.
Ta úzkost! Ta úzkost v srdci
dohání mě k šílenství.
Bez návykových látek
nemůže být vše ól rajt.
Já teď nenávidím!!
A nenávist k celému světu
je silnější než láska
k jednomu člověku.
Odpusť,
že miluješ monstrum!
Ó žádná dokonalost,
pouhý klam těla.
Má chorá mysl…
Žádná dokonalost.
Jsem egocentrický zmrd,
který tě uštkne svým pohledem.
A ledovým klidem paralyzuje
tvou mysl, že utéct je nemožné.
Jo! To jsem já! Přesně ta dokonalost,
kterou oslavuješ!
A co z toho máš?
Bolest v srdci a slzy v očích.
Místo milovat, tě naučím
jak mě nenávidět.
A až mě budeš nenávidět,
já začnu milovat svět.
Nebo spíš tebe ještě víc.
Svět je kruté místo,
zaslouží si nenávist.
A budu vzpomínat
na tvé ruce, jak kreslily
obrázky ze sna.
Na tvé oči, jak říkaly
Chci tě!
A čím víc budu vzpomínat,
tím víc mi budeš chybět.
A pak má chorá mysl
začne odpočítávat vteřiny,
aby nastal konec toho všeho
TRÁPENÍ.
Koho,že to vlastně tak nenávidím?
Jo vlastně...
Svět...