(Elvien, 13.08.2009, basne)
Nakonec to přece jen přišlo,
v hávu všedního dne.
Bíle dezinfikované jitro.
Bolest v prsou se ti dme.
Naproti oknu v leže z postele,
o dva dny dříve, než přijde neděle,
v bolesti se potichu modlíš,
s andělem nad hlavou o milost prosíš.
A po noci prý vždy přijde ráno,
s výjimkou zatmění slunce,
co psáno není, není ani dáno,
nenávist chovám ke zvuku zvonce.
Já naději ukrytou mám pro tebe,
sestřičko zoufalá v blízkosti Smrti,
je spoutána pouty hebkého pramene
vlasů, s nimiž život vrátí se ti.