(Jana M., 31.08.2009, basne)
*
*
Tichá, trpělivá,
pokorně čeká u cesty
s vědomím toho,
že pyšná krása brzy se oku omrzí
Já - neklidná čekanka života -
skláním svou hlavu
do prachu cest
Ke slunci vzhlédnu, až pochopím ...
Pro polní kvítek
pokorně ohnu svá záda
Pro jeho krásu
- něžně čekající-
na milost beru fialovou,
jež blízká je barvě naděje
*
*