(Skywalker, 14.11.2005, basne)
Psí Počasí
**********
Přes holé pláně mých vnitřních svitů,
nánosy oblázků Jadeitu
se prožene vítr a zastudí.
Sto slov,tvořících tuhle strofu
příteli,zalži jen filozofům,
když v půlnoci pláčem tě probudí.
Hledám útěchu,a je to marné.
Příteli bez dechu,pohleď,stárnem-
za námi kopce vlastních chyb,
nápravu jejich na později
nechám snad,snad mi odpouštějí,
jak láska ve znamení Ryb
v svém mlčení sbírá všechny síly-
výhní být,kov by roztavily-
Tou silou vzkřikne a třeskne hrom.
Jediný zvuk ve světě ticha.
Pak opět mlčí a klidně dýchá,
pravidelně jak metronom
a odměřuje mé sladké chvíle,
není nic,jen tak,ledabyle,
každých sto let je okamžik...
Přestože Nic nijak neublíží,
má pevnost vězení a mocných mříží
a venku prší.
Jdu pro deštník.