U oblak a přece na zemi

(Anne Leyyd, 06.09.2009, basne)

Na kopcích milovaného domova
pryč od světa šíleného ruchu.
Do trávy měkké schoulená
od oblak vzdálená jen trochu.

Od větru něžně hlazená,
ten rád hraje si s mými vlasy.
Na voňavé zemi položená
kolem hlavy byliny plné krásy.

Dálka v horizontu se rýsuje jasně,
sny, dobrodružství, svobodu slibuje.
Vrátím se do tohoto momentu? - ptám se marně.
Ani nejsilnější bolest, to, co mám v srdci, nevysaje.

S Liškou, ochráncem, za sebou,
upírám oči k okamžiku i budoucnosti.
S věrným přítelem s malou tlapkou,
vždyť přece nemůžu upadat do strachu a lítosti.
S Bohem jež zde, i všude je se mnou,
On nedovolí, abych propadla se do propasti.

www.liter.cz