(Čoki, 13.09.2009, basne)
Z kostelní věže
zvony dál zvoní
obloha nahoře
zas slzy roní.
Žlutý kotouč zcela
ukrytý za mraky
v ledovém potůčku
nachytám nám raky.
Vracím je přírodě
raději zpátky
za noci přijdu
zadními vrátky.
Předními nelze
tam hlídá otec
zas zamkl dveře
otevřel kotec.
Asta už pobíhá
od domu k plotu
poctivě přemýšlí
kdo ztratil botu.
Musím tě vidět
alespoň chvilku
pak běžím zpátky,
doma mám Milku.
Láska je silnější
než moje žena
však zůstat musím
pozbyl bych věna.