(Manstein, 15.09.2009, basne)
Když smutek hrozný rozetne vám srdce,
a slzy neroníte, chcete, ale přece
ne, rána je v srdci navždy vryta,
a zůstane tam do konce života.
Ne v očích, ale v srdci jest,
tak proč plakat ten svůj stesk,
když srdce zjizvené vidět není,
tak proč jsou vidět naše slzy?
V hrudi tluče zamčené,
někteří tvrdí, že bezcitné,
mílí se však klevetníci,
smrt, jen smrt by zasloužili.
Srdce mé si tolik přálo,
lásku, obdiv, schopnosti,
nyní už však zcela zchladlo,
k nerozeznání od kosti.
Jednoho dne přijde žena,
a polibkem svým na mé rety,
roztají ty moje ledy,
přijde však ta vyvolená?