(Justýna, 05.10.2009, basne)
Podruhé procházím očistcem a pořád nejsem čistá.
Podruhé zběsile utíkám a nehla jsem se z místa.
Poprvé láska lapila mě a už mě asi nenechá.
Učím se být trpělivá, člověk co nikam nespěchá.
Život mi letí mezi prsty, ale já to jenom pozoruji.
Řekla jsem si potisící, že další den tomu nevěnuji - a přece.
Čekám na zázrak či smilování osudu.
Rozum mi říká, že věčně tu nebudu - ale teď jsem.
Kolik dní a týdnů se to přežít dá?
Kolik síly na lásku v sobě člověk má?
Tančím tango se smrtí nad propastí života.
Utančím ji, nebo mi ona hlavu zamotá a já spadnu?
A když spadnu? Kam?