Dívka lesem pohlcená

(Frederik, 12.10.2009, basne)

Mám to rád,
jak hlava spadne,
uslyším to tvrdé řach,
krev tu teče,
ona křičí,
zvony bijí na poplach.

Tupý kámen beru si,
to samotné tělo s velkým šarmem,
rád si kuchám, kuchám si.

Nejdřív střeva, potom mozek,
oči rád mám na obloze,
není dáno mi se bát,
však já nechci vám teď lhát:

Chrčela, křičela, prosila , plivala krev,
promiň mi holčičko já budu hned,
nemáš tu choditi tak pozdě sama,
to samé říkala ti kdysi tvá máma !

www.liter.cz