(Frederik, 12.10.2009, basne)
Mám to rád,
jak hlava spadne,
uslyším to tvrdé řach,
krev tu teče,
ona křičí,
zvony bijí na poplach.
Tupý kámen beru si,
to samotné tělo s velkým šarmem,
rád si kuchám, kuchám si.
Nejdřív střeva, potom mozek,
oči rád mám na obloze,
není dáno mi se bát,
však já nechci vám teď lhát:
Chrčela, křičela, prosila , plivala krev,
promiň mi holčičko já budu hned,
nemáš tu choditi tak pozdě sama,
to samé říkala ti kdysi tvá máma !