(Jacob P. Verlaine, 12.10.2009, basne)
Osud:
A je to.
Krysař:
Kdo jsi?
Osud:
Osud přeci. Celé jsem ti to předurčil.
Svůj úkol jsi splnil dokonale.
Krysař:
Ale vždyť jsem všechny zabil.
Osud:
No a? Kde není ani človíčka, nedějí se dobré věci-
-ale ani špatné. Zem si konečně uleví.
Co chceš ? Jsi Krysař. Naplnil jsi svůj osud.
A navíc - úplně všechny jsi nezabil.
Krysař:
Já vím. To jsi taky předurčil?
Osud:
Zajímavá otázka...
Krysař:
Jsi zlý.
Osud:
Nejsem, ani dobrý, ani zlý. Kdybys byl
mravenec,
řekl bys že jsem dobrý. Vy sobci. Všechno vidíte
jenom z úhlu vašeho pohledu. Zapomínáte, že
tu nejste sami.
Ale tebe se ta vlastně už netýká.
Agnes:
Co se stalo?
Osud:
Nic maličká.
Osud:
Jdi Krysaři. Odejdi s Agnes a buďte šťastní. Zítra
se probudíš
a zapomeneš. Ona už zapomněla.
"Dokončím své dílo a odejdu". Pamatuješ?
Tak to udělej. Teď hned,
Krysaři! Píšťalu!
Osud:
(Dobrozlákům)
Běžte, Šup!
Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře
a napíná se potají, přijde muž.
Má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen.
I Krysař mu říkají.