(Lucie Teru, 15.10.2009, basne)
Z vlasů
narychlo
-jen tak prsty-
vyčesávám
poslední pramínky snů
nad zrcátkem
hrnečku
plného vůně
čerstvé kávy
- venku sněží-
a ty si
za zasklenými dveřmi
mé koupelny
zpíváš ve sprše
písničku
právě prožité noci
já se usmívám
opřená tiše o linku
a zasněnýma očima
vnímám tu krásu
za okny
na stole se žlutým ubrusem
hlásají černobílé články
nedělních novin
něco o krizi
která se mě už netýká
-venku sněží-
a já si posté opakuji
básně tvých rozesmátých doteků
a jsem
prostě jen tak
obyčejně
žensky
šťastná