(Jay Dee, 15.10.2009, basne)
Vzpomínám na ty chvíle, kdy jsem Tě hladíval,
na hřbetu, čumáčku, na Tvoje tlapky,
vzpomínám jak jsem se Tobě jen zpovídal,
z očí mi tekly ty slané kapky,
co padaly k Tobě a k srdíčku Tvému,
Ty jsi jen seděla, měla jsi trému.
Měla jsi strach a chtěla jsi pomoci,
chtěla jsi potěšit mne a mou duši,
stála jsi za mnou, ve zdraví, v nemoci
a já jsem dřímal Tvé vzpřímené uši,
tisknul Tě k sobě a měl jsem Tě rád,
říkal, že nikdy se nechci Tě vzdát.
Říkal, že patříme jen a jen k sobě,
Ty a já, země a nebe.
A teď tu pláču na ztemnělém hrobě,
kde dávno jsem uložil pejsku můj Tebe.
Dal bych vše za chvíli, snad jenom jednou
tu chlupatou kuličku v náruči zvednout,
nechat se olíznout, tulit se k ní,
nechat jí poslechnout srdíčko svý,
tak o tom teď mé srdce už jenom sní,
když ona tam nahoře v oblacích spí.