(Churry, 23.10.2009, basne)
Proč stydím se za to, jak žiji
Kde vzala se má plachost
před životem
Vždyť tolik lidí
ač důkladně se myjí
až do vesmíru čpí
zkaženým potem
Přemýšlím nad životem
Proč rvu si vlasy
a sama sebe trestám
Mizí mi ze života krásy
a radost, ač mám,
neznám
Tolik už lidí popíjí rakiji
a tvrdí
že prý nežijí
Tušení mám...na chvíli
Pach zkaženého těla
se v potu projeví
a duše zkažená, ač nechtěla
tiše vysublimuje
...bezpáteřně
......a beze zbytku
jen...(dosaď si svého Boha
doprostřed zbytku těla
Můžeš přidat i kytku...)
...to ví...
Ikona tvého já to přizná
VNUKNUTÍ
Máme to v sobě.
Duše naše ví...!
Za člověčenství tryzna.
.
.
.