(Angel111, 03.11.2009, basne)
Minulost mě straší a dusí
při mužském dotyku kůže husí.
Chci zas věřit a ve vášni se zmítat
však od té doby můžu o tom jen snívat.
On ublížil mi tím , že miloval
ale miloval sebe.
Ukájením svojí touhy mě zraňoval
a já už asi nikdy nepoznám nebe.
Vzajetí jeho dotyků a vášně
to nebyla láska ale pastě
a každá rána na mém těle
jako hřeb do srdce když vjede.
Už déle tomu je,
ale ta bolest a strach zůstává,
i když jiný říká, že mě miluje
já už nikdy nebudu stejná.
Stále strach překonávám a dusím v sobě pravdu,
i když ostatní to možná cítí jako zradu.
Ale copak mužu říct:'Zneužitá byla jsem!'
Copak ostatní pochopí co teď proto jsem.
Kdo nezařil nepochopí,
místo lásky zneužití.
Já ho milovala on jen mé tělo
a silou bral si ho, kdy se mu chtělo.
Vyrovnat se s tím a překonat
to já prostě nezvládnu.
Možná snad jen srdce zakopat
a dál zapomenout na lásku...