(had, 25.11.2005, basne)
Jako list stromu
větrem smýkaný
za zvuku hromu
samotě oddaný
ponurým šerem dne
snáším se níž
k propasti bezedné
cítím se blíž
Jako zvuk houslí
ve stěnách pohlcen
svědkem všech muk
světem znechucen
jak struna prasklá
co nezazaní víc
zhynula láska
tak smrti jdu vstříc.