(Labanda, 11.11.2009, basne)
Já nebojím se smrti,
ani hodiny, kdy vzejde...
Žádného z nás,
stejnak neobejde...
Já nebojím se
té malé osůbky ukryté v hávu...
Kvůli smrti,
já neztratím přece svou hlavu...
Prý smrt,
jen na druhou stranu je cestou...
Tím i já,
tak stávám se optimistou...
Prý krásný pocit,
a bílé světlo vás vítají...
A lidé co důvěrně znáte,
klid do duše šeptají...
Já nebojím se,
té postavy v černém hávu...
Postavila jsem,
i vodu už na kávu...