(jarkaj, 28.11.2005, basne)
někdy vznikne z pouhého slova
někdy ze souvětí,
já takhle dlouho žila,
a ocitla jsem se ve větvích...
Zjistila jsem náhle,
že marním život bláznovstvím,
že když na mě někdo sáhne,
tak ocitám se v oblacích...
a pak zjistím,že to bylo marné,
že to jsou jenom sny,
bláhové a šílené machroviny,
a pitomé hry...
naštěstí jen sny, co neplní se,
jen tak sní se,
a nic víc...ale přesto i tak chaos napomáhá žití,
všech nejem mě...a přesto je to bytí...
vzájemné a bláhové,
tak žijme v chaosu..blázněme z něho...
a na noc schovávejme se do snů...
a ať jsou jako živé!