(Jan Urban, 29.11.2005, basne)
Kostelní zvony
zjasnily nářek mrazivý
ve kterém
vrzavé kroky
křupou prašný sníh
a pára ze rtů
vytváří duše myšlenek
v tom nočním rozjímání.
Tak vejděme nyní do světla
do třpytu cingrlátek
za zpěvem
který rozechvěje jasem
nitra naše zčernalá
uplynulým rokem
jen proto
aby znovu vyhasla
v koloběhu
času následného.
Nechme znít
zpěvy půlnoční
v své mysli
trochu déle
do připomínky pohody
ve které srdce jihnou.