(Giginka, 02.12.2009, basne)
Zkoušela jsem nás zapomenout
Mnohokrát
Však dokázal ses připomenout
Nastokrát
Uběhlo už tolik dnů
Plných bolesti
Spojí se střípky snů
Objeví se radosti
Dávno už tomu nerozumím
Ale nebráním se
Jak teď se cítíš vím
No tak usměj se
Zapomeň na pláč,
Který je téměř tvou součástí
Neptej se nač
Znáš 1000 částí
Jdi proti bolesti
Jdi i když se zdá,
Že ztratil si směr
Jdi proti zlosti
Ona tě zná
Nedej na výběr
Jdi, nejsi sám
Nevěř jejich hrám
Když už ztrácíš víru svou,
Nezapomínej, že máš mou
Jsme tak blízko
Vše vysoké je nízko
Hvězdy pro nás
Ne nadarmo zemřely
Stoletý čas
Proč to udělaly, věděly
Cítíš to, co já
Náš sen se nám zdá
Cítíš mé myšlenky
Nejsou to jen domněnky
Cítíš mou bolest
Není to lest
Cítíš mé slzy
Setkáme se brzy
Cítíš můj křičící hlas
Vnímáme ztracený čas
Cítíš můj strach
Nezůstane pouhý prach
Teď nemůžeš se vzdát
Zkus se s tím naposled rvát
Ač se to zdá jakkoli nemožné
Je nám to oběma společné
Víš, co píši
Černou tuší
Na bílou stěnu
Připravíme změnu
Píšeš to,
Co já mám v hlavě
A to,
Co nemohu říci snadně
To v co věřím
A to, proč se měním
Nenechám tě v tom samého
I kdyby si sebevíc chtěl
Rozbijeme spousty temného
Budeš mít víc, než si měl
Jen tě prosím
Zůstaň svým
Tím o kom sním
A komu píši rým
Neopustím tě, nechci , nemohu