(enigman, 05.12.2009, basne)
nějak jsem sešel
z hvězdné dálnice
na ztemnělou okresku z klobouků
zakopl o zrezavělou dýni
a upadl na parazita
co mi kdysi darovali
do jmelí...
nevstávám
a jen tak si přemítám…
možná i o tom
že když na něco moc myslím
tím se stávám…
pohasínám...
když tu najednou
se nade mnou sklonila
Ona...
návrhářka úsměvů
v kloboučku s puntíkatou mašlí
kapkou medu ve vlasech
v průsvitném overalu
náušnice splétané stříbrem
a v klopě zaseknutým pírkem…
hadí suknici
omotaná neonovou spirálou
roztočila proudnici
otevřela koridory pokušení
a svými proudy světla
rozpustile rozpustila
má zatmění...
naše galaxie
se propletly ve srážce
začaly působit
zákony přitažlivosti
mezihvězdné gravitace
a já cítím
jak se můj starý kontinent láme
do nového moře…
do Tebe...