(Shnecek, 15.12.2009, basne)
Sklo v očích
slova ze rtů plynou tak lehce
mysl pohltila temnota
Ruce mlčky křičí
svět kolem točí se
jen srdce buší na vrata
Buší, tluče,rozum stíhá
ze vzpomínek matných žije
-růže se zbarveným trnem něžně k zemi padá
-snad nedotkne se nikdy konce
MYSL PROCITÁ
-cítí blízkost samoty
Jak mramorová stuha
Ty slova já budu věčně proklínat
-jak mráz, jenž upnul nohám přezky těžkých nočních můr
..Tě nepřestanu milovat!