(obyčejná, 19.12.2009, basne)
Mráz vybírá své daně,
krajinou zakletou,
když naše dlaně,
zase se rozpletou.
Jen plané naděje,
půjdeme spát,
a než se nadějem,
začneme tát.
Copak ty nevidíš,
jak jsem tu sama?
Zatímco u mě spíš,
já bdím do rána.
Vidět mi do hlavy,
to by tak hrálo,
jen žádné obavy
co by se stalo…
…kdybys znal pravdu.