(Roman.Tycka, 28.12.2009, basne)
Nadějemi opilá
jako sopka stále činná,
jak stříbrná pavučina,
na hloupost se zlobila.
Snad ji pýcha zlomila.
Snad se někdo nelekne,
až se zase vysmekne
aby duši ranila.
Nemyslela, jen snila.
Pak jí došly souvislosti,
argumenty, pocit zlosti...
Až poté se změnila