(nejsembásník, 05.01.2010, basne)
Barborka ve váze líně odkvétá,
vánoční svátky mizí z paměti,
zachrastí listy lípa staletá,
tma nechá svítit pouze do pěti.
Stromečky zdobí popelnice,
občas se v okně mihne plamínek,
měsíc se choulí do vánice,
nadešla chvíle zmrzlých jezinek.
Peřinou z křišťálových vloček
přikrytý život ještě spí,
do nocí jen mňoukání koček
zapadlých kdesi v závějích.
Tam někde uvnitř cítím naději
sluneční svit si přitahuje bříza,
ještě se v mrazu třpytky ztrácejí,
zima si svoji dávku ledu hryzá.
Vodnář nám sílu chladu ukáže,
než Ryby zmrzlý rybník rozčeří,
zbudou nám z listí mokré koláže,
vodník se s kaprem o ně hašteří.