(whiolet, 18.01.2010, basne)
Kazíš mě příteli,
díky tobě vím co je to bolest...
Unaveně, opilá,
upadám do spánku beze snů...
A tam někde v dáli,
hrají tu pomalou písničku...
O nás dvou,
říká se jí píseň labutí...
A já,
nemůžu se zbavit....
Pocitu osamění,
když hladím krvavě rudé růže...
A bolest je blízko,
ach, ano už ji cítím...
A na dosah ruky,
je znamení o mě....
Bojím se přiznat,
jak moc mi vadí...
Tu být bez tebe,
a snažit se o něco...
Kam jen směřují naše kroky?
Víte to někdo?
A kam se vydají naše srdce,
když je někdo zradí?
Přes slzy nevidím,
a přes rady neslyším..
Sama na kopci,
se starostmi v dlani..
Počkám na nový zítřek,
a snad na lepší budoucnost...
A přesto láska,
nedá mi spát a hladí mě po srdci...
Hebkou rukou,
a nutí mě vzpomínat..