(s.e.n, 22.01.2010, basne)
* * *
Nastává v žití čas,
kdy krok se zpomalí
vlasy tvé ztratí lesk
ruce se zachvějí.
Tu tíhu života
rád bys nes ještě dál,
však osud odpočinek
tobě již přichystal.
Již šeří se a připozdívá,
nevidět lístky kopretin
kolik jich ještě zbývá.
Mnoho to nebude,
vůni však cítíme
a je nám příjemná.
A když se rozední
hned ráno spatříme,
krásu co vedle nás
ležela nečině,
až nyní okouzlen
zrak na ní spočine.
A k tomu ptačí zpěv,
který tak krásně zní
zdá se, že nebýval
nikdy tak nádherný.
To ten čas v žití nám
trochu se zpomalí
a mnoho světa krás
nám poodhalí.
-------------------------
Za dárek dalších dnů
děkuji osudu,
některé těžké jsou
sotva je unesu,
ale vždy zavoní
moc hezky růžemi
jednu z nich posílám
osudu do dáli.
* * *