(Obyčejný básník, 07.12.2005, basne)
Po cestě dlouhé vjela do temného hradu
a šaty, šperky byly přichystány pro ni,
však postavu neviděla, pouze někde vzadu,
hlas nádherný jí říkal, že jak růže voní.
Žila tam dlouho, však po otci se sestrami,
když byla sama, začal jí opět zmáhat stesk,
nač jsou jí zlato, šperky a drahokamy,
do srdce nedotřpytí jejich krásný lesk.
Tak tedy dobrá, jeden dlouhý den
bude ti dopřán v jejich přítomnosti,
to aby láska vaše nebyla jen sen.
Však věz, že těšit se u nich smíš,
ať tě u sebe až do půlnoci hostí,
a pak se ke mně znovu navrátíš!