(whiolet, 03.02.2010, basne)
Vytáhnu zbraň,
rýmy už mi nic neříkají...
Sklapni!
Řvu na svoje myšlenky...
Jenže oni,
nedají mi spát...
Pouliční děvky,
nastavují svá ústa...
Prý, když budu hodná,
vezmou mě k sobě...
Kašlu vám na to co říkáte,
mám svojí hlavu!
A hrdost,
tu bych mohla rozdávat...
Jsem tvrdohlavá,
a vy se s tím smiřte...
Dealeři,
mávají pěnězmi...
Říkají, když budeš hodná,
dáme ti to po čem toužíš....
Nenávistně se na ně vrhám,
copak oni umějí vrátit čas?
Jsou mi k smíchu,
odpad společnosti....
Utíkám,
do tiché noci...
Vstříc bezdomovci,
který mi šeptá, když budeš hodná...
Plivu kolem něho,
stejně mu jde jen o mé tělo...
Je mi z něj na zvracení,
tak, už dost...
Ječím jak smyslů zbavená,
do temného lesa...
Který pohltí,
celou mojí duši..
Kolem mě proběhne smrt,
a říká, když budeš hodná...
Klekám si do trávy,
srdce mi puká...
Hrdost je v tahu,
síly mi scházejí...
Help me,
tak to asi těžko...
Hladí mě,
po tváři...
Po těle,
a zpívá mi píseň labutí...
Ne!
Prosím...
a ona šeptá jen,
když budeš hodná...
Mám být?
Jenom, kvůli někomu?
Mám?
Co je to za blbost?!
Otevírám oči,
zpocená snad úplně všude...
A na zdi chybí mi plakáty,
všechno je rudé...
A na zrcadle,
jen nápis rtěnkou...
Když budeš hodná,
dostaneš to co chceš....